Stejně jako léta předchozí, i tento rok se v měsíci červenci, a to konkrétně druhou sobotu v měsíci – 9.7. konal další ročník hudebního festivalu Oldřichovický žejdlík.

   Opět se sešla parta lidí s velkým srdcem, láskou k muzice a dobrou náladou k tomu, aby z jednoho obyčejného dne udělali neobyčejný.
    Sobota začala klasicky náročným ránem, kdy bylo třeba přichystat vše potřebné jak pro účinkující, tak pro posluchače. Všichni se činili, jak jen mohli, a vzduchem se kromě nádherného rána a dopoledne naplněného sluncem nesl nádech příslibu zcela ideálního počasí pro tento ročník. Po letech, kdy se střídaly horka s bouřkami nebo jejich kombinací jsme se s optimismem těšili, že letošnímu ročníku konečně počasí přát bude po celý den i noc, která byla před námi 
   Začátek festivalu byl avizován na pravé poledne a kapely i hudebníci byly naprosto vzorní, protože se poctivě začali sjíždět už po desáté hodině. Po úvodním pozdravu s Kačenkou si každý z muzikantů vyfasoval „povinné“ stravenky a hlavě „svěženky“, protože vypadalo, že den bude opravdu horký a každý muzikant a hlavně zpěvák ví, že svlažovat hlasivky je ta největší priorita 
   Úderem 12. hodiny se řádně začalo s programem. Diváků sice nebylo mnoho, zato byli z těch nejpovolanějších, kteří dokázali ocenit muzikantské umění první vystupující Romany Sulčíkové, která svým zpěvem a hrou na akordeon festival zahájila.
    Po ní přichází kapela Bejlí, jejíž název je odvozen z několika stran, jak se dozvídáme díky
moderátorům (ke Kačce již přibyl Ziggy), kteří se z muzikantů snaží vytáhnout všechny potřebné informace. Kapela na žejdlíku hraje v trochu okleštěné formě – bez 2 členů příchozích v poslední době, ale díky Petrově kytaře a Davidově hraní na „hezký buben s posezením“ (jak někdo v davu poznamenal ) je zvuk krásně plný a zajímavý.
   A jako další interpret přichází zajímavý písničkář Pavel Šilhavý, který ač se zánětem šlachy v pravé ruce hraje k potěšení publika, do kterého přibylo dalších pár posluchačů, leč stále muzikantská garda zůstává v převaze. Což ale nikomu nevadí – všichni jsou tak nějak jedna velká hudební rodina a nálada je skvělá.
     Co se týče marodů, Pavel Šilhavý nebyl jediný, kdo řešil zdravotní potíže, přijíždí také kapela Úlety JK a Josef Kralovič jako kapelní frontman se usmívá a snaží se vydolovat zbytky poslední energie i přes svou horečku s antibiotiky. Z původního večerního hraní Úletů čas upravujeme na odpolední, abychom mu aspoň trochu vyšli vstříc a nenutili ho celý den být na horkém sluníčku.
     Mezitím po Pavlovi Šilhavém nastoupila čtyřčlenná kapela Fukanec z Nového Města nad Metují, jejíž vysvětlení názvu kapely je opravdu velmi zajímavé  – „Folkové uskupení kreativních amatérských nadšenců et. Cetera“. Jejich muzikantské umění, které sami prezentují jako akustický folk je shrnuto v moc pěkné autorské písni, která byla jedna z posledních v jejich vystoupení a zároveň je možné si ji poslechnout na jejich webu. Končí větou „Fukanec se hlásí na scénu“ a myslím, že tato kapela se hlásí zcela a plným právem 
     Kapely se střídají s písničkáři a tak po kapele Fukanec přichází na řadu Standa Haláček, který jako samostatný písničkář působí od roku 2004 a svou muzikantkou tvorbu řadí do kolonky folk, i když na základě názoru některých jeho posluchačů by se prý část písní daly klasifikovat jako trampské  Při poslechu zezadu za pódiem, když člověk zavřel oči, zaposlouchal se do příjemného melodického hlasu a vžil se do atmosféry jeho písniček, tak před očima uviděl opravdu tu trampskou osadu a někde zdálky mávajícího Honzu Nedvěda s kytarou … 
     Po něm přišly na řadu již zmiňované Úlety Josefa Kraloviče z Velkých Bílovic, kterých bylo plné pódium, hlavně sličných mladých slečen, které krásně zpívaly a ovládaly různé flétny a flétničky všech různých tvarů a velikostí. Souhra jejich hlasů i nástrojů byla opravdu uchu velmi lahodící a doplněná o kytarové i hlasové umění jejich kapelního šéfa a jeho syna s basovou kytarou. Díky činnosti a snaze Josefa Kraloviče o pomoc mladým hudebníkům bude určitě přibývat dalších výherců Dětských a následně i „dospěláckých“ port 
     Po kapele Úlety nastoupila kapela Arest o které jsme věděli a víme nejméně informací , každopádně to z jejich vystoupení a písniček neubralo ani trochu muzikantského umu a šarmu 
     V průběhu odpoledne tradičně svou přítomností potěšili žejdlík i hasiči z místního hasičského sboru, kteří přijeli letos na naleštěným novým vozem a opět nabízeli rozpáleným účastníkům příjemné svlažení prostřednictvím jejich vodních zásob a hasičských dovedností 
     Na 17 hodin byl nahlášen hlavní host festivalu – kapela Poutníci, která má za sebou už 40 let působení na českém i zahraničním hudebním poli. Už to sice není klasický Křesťan a jeho Panenka, ale jsou to staré dobré písně jen v trochu novějším hávu jdoucím s dobou. Poutníci sklízejí po hodinovém vystoupení zasloužený aplaus a odjíždějí hrát na další štaci někam k Rokycanům.
     Ještě že máme i naše místní skvělé umělce , protože jako další mění svůj moderátorský post za muzikantský Zbyněk Ziggy Horváth a svými autorskými písněmi baví své žejdlíkovské posluchače. Ať už jsou to, jak on sám říká či píše na svém webu, protestsongové písně, tak i songy romantičtějšího ladění z dob jeho textařských začátků. Jako vždy sklízí velký potlesk a přenechává pódium kapele NOACO.
       Kapela NOACO v právě čtyřčlenném složení, ve kterém se nám představila na žejdlíku, svým hudebním zaměřením inklinuje k folk-rocku s prvky popu a místy jazzu, čemuž odpovídá i skladba nástrojů – kromě klasické kytary také klávesy i bicí. Název kapely je taktéž poněkud komplikovaný na vysvětlování, ale proces vývoje mají krásně popsán na jejich webových stránkách, takže doporučuji tam hodin očkem  Tvorba kapely je z velké části autorská, jak jsme se dozvěděli, a hlas jejich zpěvačky je opravdu krásně hluboký a dobře zapamatovatelný. Písničky měly úžasný náboj a zněly příjemně do teplého podvečera.
     A jako další na pódium nastupuje asi na letošním žejdlíku kapela v nejpočetnějším složení = HUBERTUS z Uničova. Než se všichni členové kapely rozmístí dle svých obvyklých značek  - předchází jejich vystoupení i nejdelší úvod s jejich manažerkou Janou, kdy moderátoři se snaží rozebrat všechny zajímavé informace o kapele a jejích dalších aktivitách, resp. aktivitách sdružení Hubertus, a že jich není málo. Od kapelníkovy záliby v záchraně dravé zvěře, přes pořádání festiválků až k muzikantské činnosti. S kapelou Hubertus a obzvláště s jejím kapelníkem Ondrou bylo veselo po celý den, kéž by tak dobře naladěných lidí bylo pořád více 
     Ale i s ostatními muzikanty jako třeba s členy kapely DO RÁNA bylo skvěle, ti nás už opakovaně navštívili na žejdlíku a i když letos taktéž některé kousky ze své hudební rodiny nechali doma, tak to na jejich skvělé muzice nebylo nijak znát  (jen zajímavé info z jejich webstránek – všem členům
  kapely zní jejich příjmení od písmena M – no není to náhoda ???  Každopádně s úžasným okamžikem, kdy mistr zvukař se přišel ptát, která že je to ta kapela, co tedy bude hrát do rána ? – dostal odpověď, že následující kapela sice Do rána je, ale do rána hrát asi nebude , tak zase odešel ke svým úžasným čudlíkům, které bravurně ovládal po celý den ke spokojenosti jak muzikantů, tak i posluchačů – čímž mu za to patří velké díky.
       A pak se pomalu, ale jistě přiblížil okamžik, kdy měli být vyhlášeni nejoblíbenější interpreti, resp. aspoň ti, kteří pro letošní žejdlík inkasovali nejvíce hlasů od příchozích posluchačů . Krásné žejdlíky čekaly a po celý den byly vystaveny a obdivovány a už už čekaly, který majitel si je láskyplně odnese domů.
     Vyhlašování se ujal hlavní organizátor a největší duše celého Oldřichovického žejdlíku Drobek a postupně vyhlásil, pogratuloval a předal krásné letošní festiválkové žejdlíky těmto muzikantům a kapelám:
 

Kategorie Písničkář/ka:
 

1. Zbyněk Ziggy Horváth
2. Romana Sulčíková
3. Pavel Šilhavý
 

Kategorie Kapely:

1. Hubertus
2. Fukanec
3. Úlety JK
 

Vyhlášení výherců ovšem nebyl úplný konec večera, protože na pódium se přichystala i kapela Návrat, která měla celý žejdlík ukončovat svým countrybálem a písněmi k poslechu i tanci.
     Zpívat se zpívalo, tančit se tančilo a večer pokračoval pak ještě i u ohně, kdy muzikanti, kteří jako zdravé jádro zůstali do pozdních nočních hodin či do rána, hráli a zpívali pod nočními hvězdami k potěše své i ostatních dobrých lidí, kteří by za fajn partou a dobrou muzikou šli kraj světa.
 

   A na konec chceme poděkovat vše, kteří se přičinili na organizaci letošního žejdlíku – že bylo co jíst, co pít, kde hrát i sedět, hlavnímu fotografovi Jirkovi, že muzikanti mají památku na letošní žejdlík ve formě kalendářů a my všichni fotky z tohoto výjimečného dne, všem kapelám a muzikantům za jejich hudební um i fajn atmosféru, mistru zvukaři za skvělý zvuk i všem příchozím posluchačům, kteří svou účastní potvrdili, že ještě v lidech je zájem o akce podobného druhu.
 

Mějte se krásně a snad na příštím Oldřichovickém žejdlíku AHOJ